Dne 14. června 2014 nás navštívili vyučující jindřichohradecké Katedry společenských věd Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické v Praze. Vybrali nás totiž mezi deset nejzajímavějších fungujících komunitních zahrad v České republice, o kterých bylo možné získat informace z internetu. Těchto deset vybraných komunitních zahrad představuje podle Lenky Havlové většinu českých komunitních zahrad (KZ) [1], z nichž většina vznikla v roce 2013 [2].
Každý z nich zpracovával výzkum komunitní zahrady z jiného hlediska – sociálního, mezigeneračního dialogu, ekonomického atd. Proč? V úvodu sborníku konference Management a ekonomika komunitních zahrad Oldřich Syrovátka tvrdí, že „v dobách socializmu, byly společné aktivity ve městech i vesnicích běžné. Někdy povinně, někdy i zcela dobrovolně se občané podíleli na úpravě společných prostranství, výsadbě stromořadí, výstavbě objektů mateřských školek, prodejen, kulturních domů a jiných součástí občanské vybavenosti. (…) Po roce 1989, kdy pojem společné vlastnictví ztratil význam a pojem soukromé vlastnictví byl dohnán do extrému (…) tato forma komunitního života na čas zanikla. Lze se domnívat, že sklon ke komunitnímu zahradničení může souviset právě s nenaplněním podvědomé touhy po sdílení, bohatství vztahů, seberealizaci.“ [3] Dle mého názoru sem lze zahrnout všeobecně všechny sklony k dobrovolnické práci.
Lenka Havlová zkoumala vztah mezi komunitními zahradami a dobrovolnictvím. Nejprve přibližuje historii komunitních zahrad (v ČR byla první KZ založena roku 2004 v Brně) a pojem dobrovolnictví. Tvrdí, že všech deset KZ bez rozdílu typu funguje na principu dobrovolnictví [4]. Ve výsledcích šetření se o naší KZ zmiňuje takto: „Například v Křižanech [sic!] vznikla komunitní zahrada pod sdružením Vodotrysk, které bylo původně aktivitou několika nadšenců při vydávání studentského časopisu. Tito lidé se potom začali dále angažovat i při pořádání různých akcí pro veřejnost, až jejich činnost přerostla v založení sdružení a volnočasového centra. A právě v rámci rozšíření areálu tohoto centra nyní stojí i komunitní zahrada Křižanov.“ [5] V závěru Havlová předestírá otázku, zda je dobrovolnictví členů a především vedení KZ udržitelné. „Řízení a činnost komunitních zahrad často závisí na zakladatelích a jejich ochotě a možnostech v této aktivitě dále pokračovat,“ [6] což je podle mě strašákem nejen KZ, ale dobrovolných spolků obecně.
Eliška Novotná se na komunitní zahrady dívá z pohledu antiglobalizačního environmentálního sociálního hnutí. To pomáhá v dnešním světě, kdy máme umožněnou vysokou individualizaci, jedincům, kteří jsou svojí individualizací až znejistěni a táhne je to naopak zpátky do společnosti, jejíž chtějí být opět součástí. Zahradničení, dříve spíše konzervativní, je momentálně „in“. [7] Spojuje v sobě jak začlenění do komunity, tak také možnost omezení globálního obchodu a tím i ekologickou podporu.
Vybrané KZ zkoumá z různých hledisek, jakými jsou např. otevřenost zahrad, podmínky členství, jak se členi sami vnímají a jak je vnímá okolí apod. Z šetření Novotné vyplývá, že stejně jako ostatní KZ je i ta naše oplocená a v noci uzamčená, stejně jako polovina zahrad je tvořena klasickými záhony a je vybavena lavicemi a stoly. Jako ojedinělá je popisována vybavenost naší zahrady k dětským hrám. Stejně jako některé další KZ poskytujeme členům občerstvení. Naše zázemí je hodnoceno jako více než funkční. Ve shodě s ostatními KZ pořádáme akce, kterými se otevíráme společnosti, ačkoliv množství našich aktivit je popisováno jako „spousta“. Jako ostatní, i my jsme v kontaktu s místními politiky. Ačkoliv považujeme, stejně jako další členové KZ, naše jednání za normální, občas cítíme, že jsme okolím považováni za „podivíny. Novotná chápe i naši komunitní zahradu jako splňující znaky nového sociálního hnutí – občanského antiglobalizačního environmentálního hnutí. Naše zahrada společně s některými dalšími je hodnocena jako prostor pro komunitní sdružování. [8]
Jan Nový se pokouší o vytvoření typologie komunitních zahrad v ČR a zkoumá, jak jsou KZ organizovány. Nejprve přináší vlastní popis jednotlivých zahrad. Naši zahradu popisuje takto: „Vzniku komunitní zahrady předcházely aktivity iniciativy sdružené kolem místního školního časopisu. Tato iniciativa si dala za cíl vybudovat prostor pro realizaci volnočasových aktivit dětí, nakonec získala zázemí poskytnuté obcí a vybudovala volnočasové centrum, které v současnosti složí již všem věkovým skupinám, od dětí předškolního věku až po seniory. Komunitní zahrada vznikla v roce 2012 za přispění grantu nadace VIA. Pozemek komunitní zahrady je přístupný přímo z návsi obce Křižanov, zahrada je součástí volnočasového centra a není navenek nijak vyznačena. Parkování je možné přímo na návsi.
Rostliny jsou pěstovány v pařeništi a na záhonech umístěných na části pozemku volnočasového centra, která je nevyužitelná pro jiné aktivity centra (úzký pruh mezi hranou budovy centra a sousedním pozemkem). Plodiny jsou pěstovány v systematicky vyznačených blocích, tj. pro každou pěstovanou plodinu je vyhrazen určitý úsek záhonu, k dispozici je i plánek rozmístění jednotlivých druhů.
Zahrada je přístupná všem uživatelům. Užívání záhonů není podmíněno členstvím, záhony nejsou obhospodařovány jednotlivými uživateli, ale jsou v péči iniciátorky založení komunitní zahrady. Výpěstky jsou spotřebovávány v rámci aktivit volnočasového centra. Atributy členství nejsou uplatňovány, proto není požadován ani členský příspěvek.
Volnočasové centrum spravuje lokální občanské sdružení (nově spolek) Vodotrysk, o.s., které zastřešuje i existenci komunitní zahrady.
Pozemek vlastněný obcí je sdružení svěřen do bezplatného užívání. Volnočasové centrum disponuje pozemkem s vybudovanou pergolou s venkovním barem, dětským hřištěm a budovou s tanečním sálem a klubovnou.
Provoz centra včetně komunitní zahrady je hrazen především z vlastního výdělku – ze vstupného na akce a z provozu baru. Prvotní investice na zahájení chodu zahrady byla podpořena grantem nadace VIA. Nářadí pro obhospodařování zahrady je bezplatně zapůjčováno ze soukromého majetku organizátorů.
Počet uživatelů není znám, což je dáno tím, že užívání záhonů není podmíněno členstvím a zahrada patrně slouží jen k produkci pro potřeby klubového baru.
Veškeré aktivity centra jsou založeny na dobrovolné bázi, jednotlivé organizační činnosti nejsou delegovány, ale ujímají se jich spontánně členové spolku, který provoz zaštiťuje, přičemž jádro spolu tvoří rodinní příslušníci. Provozní řád zahrady není stanoven. Volnočasové centrum má vlastní profil na Facebooku, který je pravidelně aktualizován a spolek má své webové stránky. Profil i web neobsahují informace o komunitní zahradě a jejím chodu.
Volnočasové centrum vyvíjí množství aktivit (např. v době terénního šetření připravovali výstavu fotografií dokumentující historii a současný život v obci). Většina aktivit centra není navázána na existenci zahrady.“ [9]
Ve shrnutí poznatků uvádí Nový následující shodné znaky KZ: „vznikly na základě iniciativy zdola, iniciativy jednotlivců nebo málopočetných skupin, které na sebe postupně začaly nabalovat další členy. Všechny se deklarují jako neziskové, a až na jednu (…) využívá právních forem občanskoprávních neziskových organizací. To je patrně také důvod, proč se všechny považují za zahrady komunitní, ačkoli se od sebe v mnoha dalších znacích liší. (…) Prokazatelnou funkcí, kterou plní všechny zkoumané zahrady bez rozdílu (…) je poskytování sociálně svazujícího kapitálu (bonding capital), jež odkazuje na vztahy mezi stejně smýšlející jednotlivci (…) a vzájemné sdílení hodnot.“ [10] V závěru shrnutí dospívá k faktu, že účel komunitních zahrad je patrně skutečně duální, tzn. že v sobě spojuje pěstování a rozvoj komunity.
V navrhované typologii komunitních zahrad Nový popisuje 5 druhů KZ řazených k 4 typům:
- ryze servisní typ (se dvěma podtypy),
- přechodný typ (mezi servisní a komunitní funkcí),
- ryze komunitní typ,
- doplňkový typ.
Jelikož Nový řadí naši KZ k doplňkovému typu, uvedu zde jeho charakteristiku tohoto typu: „Zahrady, které samy o sobě nevytvářejí komunitu ani neuspokojují potřebu získat zážitek z vlastního pěstování, ale pouze doplňují a rozšiřují stávající aktivity komunity. Uživatele nelze vymezit, záleží na tom, jaké komunitní aktivity jsou doplňovány. Znaky takových zahrad: volně stanovená otevírací doba; užívání není jednoznačně provázeno s členstvím či nájemním vztahem jednotlivých uživatelů; neurčitý počet uživatelů. Zahrada slouží pouze jako doplňující aktivita (nevyužitý pozemek, zdroj čerstvé zeleniny pro občerstvení v klubu apod.) – zahrada zpravidla slouží pro potřeby celé komunity, která se konstituovala za zcela jiným účelem, než je pěstování zeleniny. Zahrada je pouze dílčím projektem či aktivitou jinak zaměřené komunity. Je otázkou, zda takto pojaté zahradě náleží přízvisko komunitní.“ [11]
Sborník samozřejmě obsahuje mnohem více informací, zajímavých poznatků a myšlenek. Představuje skvělý vhled do světa komunitních zahrad v České republice, které prozatím zůstávaly spíše stranou vědeckého zájmu. Vyučujícícm jidřichohradecké Fakulty managementu VŠE v Praze velice děkujeme a věříme, ze jejich bádání na záhonech komunitních zahrad bude i nadále pokračovat.
Celý sborník je k dispozici k nahlédnutí či k zapůjčení v Knihovničce Křižanova Volnočasového centra Křižanov.
[1] Havlová, Lenka: Komunitní zahrady a dobrovolnictví. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 10
[2] Novotná, Eliška: Komunitní zahrady: lokální řešení globálních problémů. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 19
[3] Syrovátka, Oldřich: Úvod. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 5
[4] Havlová, Lenka: Komunitní zahrady a dobrovolnictví. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 9
[5] Havlová, Lenka: Komunitní zahrady a dobrovolnictví. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 10
[6] Havlová, Lenka: Komunitní zahrady a dobrovolnictví. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 12
[7] Novotná, Eliška: Komunitní zahrady: lokální řešení globálních problémů. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 16
[8] Novotná, Eliška: Komunitní zahrady: lokální řešení globálních problémů. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 19–22
[9] Nový, Jan: Organizace komunitních zahrad v ČR. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 31–32
[10] Nový, Jan: Organizace komunitních zahrad v ČR. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 46–47
[11] Nový, Jan: Organizace komunitních zahrad v ČR. Management a ekonomika komunitních zahrad – sborník konference. 1. vydání – VŠE v Praze, Nakladatelství Oeconomica – Praha 2014 – str. 51
